Elektronka online - březen 2023

Úvodník

Nedávno jste obdrželi pololetní vysvědčení, a tak mně nedá, abych se nezamyslel nad tímto dokumentem a věcmi s ním spojenými trochu šířeji. Tak tedy Vysvědčení:

Vyslovení tohoto shluku hlásek může vyvolávat různé asociace. To v závislosti na tom, na jaké šprušli životního žebříčku se právě nacházíte. Jste-li na takové příčce, která odpovídá životní etapě žáka nebo studenta, ubírá se další dělení následujícími dvěma směry. První z nich je vyhrazen těm, kteří se zvládnutím učiva nemají žádné problémy a svým vysvědčením se mohou chlubit. Jak výnosné ono chlubení je, záleží na pravidlech odměňování a výchovných postupech v té které rodině. Začíná se nám vytvářet slušný pavouk různých variant, i když jsme stále jen u těch bezproblémových studentů. Přesto již máme co do činění se slušnou škálou možností, do jaké míry se „kvalitní vysvědčení“ odrazí ve zlepšení kvality života daného studenta. Otevírají se totiž zhruba následující možnosti reakce rodičů na výborné vysvědčení. Od reakce typu: „Učíš se pro sebe, jen tak dál!“, což znamená, že studovat výborně je rodiči bráno jako samozřejmost a není tedy třeba na tuto skutečnost reagovat nějakými oceněními, až po: „Výborně, synu (dcero), na začátku klasifikačního období jsem Ti slíbil mobil (MP3 přehrávač, DVD rekordér, LCD TV, moped, skútr nebo např. nějaký coupé kabriolet - to podle toho, jak pevně se ten který rodič cítí finančně v „kramflekách“), pojď, půjdeme spolu do města a vybereš si takový model, na kterém bude tvému oku příjemné spočinout.“ V této souvislosti si vzpomínám na příhodu, kterou mi vyprávěla moje teta, jež svého času studovala se samými jedničkami, a předložené vysvědčení nebylo jejími rodiči prakticky nijak komentováno, až nadešel den, kdy teta přinesla vysvědčení zohavené jednou dvojkou. Její táta si je prohlédl, krátce pouvažoval a pronesl: „No, vidím, že už ti to tak nejde.“

Tímto konstatováním se v pavouku různých možností dostáváme k těm studentům, kterým to opravdu tolik nejde a jejich vysvědčení nese značné stopy zohavení, a to nejen dvojkami. Zde se nám přístup rodičů opět větví. Dalo by se dokonce říci, že rodiči optimistovi se i nad vysloveně ošklivým vysvědčením dokážou rozzářit oči, najde-li v přehledu známek alespoň jedničku z chování a z tělesné výchovy. Co na tom, že potomek ve všech ostatních předmětech žongluje nad propastí, hlavně že je „dostatečný“ a nachází v sobě tolik rovnováhy, že sice vrávorá, ale do propasti nespadne. A navíc mluvíme o reakci rodiče optimisty a tomu jistě neuniklo heslo, které si vedle svého loga vetkl i výrobce Toyoty - „Nic není nemožné!“ Zkrátí-li potomek pobyt u počítače z deseti hodin denně na polovinu, zbude mu spousta času na učení a zlepšení se musí dostavit. Má to ale jeden háček - student se opravdu musí začít učit.

To rodiči pesimistovi se oči nerozzáří, ale spíše mu poněkud povylezou z důlků a začne tzv. vyvozování důsledků, či poučení z krizového vývoje. Potomek je pak různou měrou a rozličnými prostředky plísněn, začasté mu bývá také na různě dlouhou dobu omezen pohyb a naopak je mu striktně vymezena doba na učení a přípravu s jasným cílem - vymanit se z hrozného sevření ošklivých známek a dát konečně průchod přirozené genialitě potomka, která až dosud trestuhodně přebíjena neproduktivními činnostmi studenta nemohla nechat dozrát své plody. I tady nemusí být nic ztraceno, jen stále platí, že student se ale opravdu musí začít učit.

Zasadíme-li děj do prostředí naší školy, lze obecně konstatovat, že ji nenavštěvují studenti hloupí, jen (a to se dostáváme k poslednímu dělení) takoví, kteří se učení věnují více a onací, jimž učit se přináší psychickou trýzeň. Přemohou-li ti posledně zmínění onu trýzeň a budou se snažit nalézt ve vědění potěchu, pak věru nic není nemožné a vrávorání nad propastí má naději se změnit v sebejistou chůzi trénovaného provazochodce. Vždyť ať už se danou problematikou probíráme z té či oné strany, jedno je nad Slunce jasné. Studenti se vždy učili a budou učit jen a jen pro sebe a pro dosažení těch nejlepších předpokladů ve svém vlastním životě uspět co nejlépe. A odpověď Ernsta Hemingwaye na otázku „Jakou hodnotu má studium?“ berte jen jako žertovnou, ne jako moudrost slavného autora, kterou je třeba se řídit.

A co že to vlastně řekl? „Čím více člověk studuje, tím více ví. Čím více ví, tím více z toho zapomíná. Čím více zapomíná, tím méně ví. Čím méně ví, tím méně zapomíná. Čím méně zapomíná, tím více ví. Nač se tedy ještě učit?“

ESA aneb vesmír plný příležitostí na dosah ruky

NASA. Každý z nás alespoň tuší, v jakém oboru se, když se tato zkratka zmíní, pohybujeme. Ovšem NASA již v dnešní době není zdaleka jediná zkratka svého druhu. Existuje mnoho soukromých společností či jiné vesmírné agentury, které mají ve svém názvu slovíčko „space“. V tomto článku „nakousneme“ jednu z několika organizací, se kterými NASA spolupracuje a sdílí s ní ono slovíčko. Je to agentura, která působí i v České republice – ESA neboli Evropská vesmírná agentura.

Začneme krátkou historií. Po druhé se světové válce se vesmír prakticky pomalu rozděloval mezi dvě mocnosti – USA a tehdejší Sovětský svaz. To chtěli vědci Západní Evropy, kteří neodešli do zámoří, vybalancovat a přispět vstupem Evropy na vesmírné pole. Založili tedy po dohodě několika států v roce 1962 dvě organizace – ELDO (Evropská organizace pro vývoj raket) a ESRO (Evropská organizace pro vesmírný výzkum). Po několika letech nízké produktivity se v roce 1975 rozhodlo o sloučení těchto dvou organizací. Tím vznikla již dnešní forma agentury, tedy ESA.

Středisko agentury se nachází ve Francii, konkrétně v Paříži. Různé pobočky ESA jsou však rozesety po celé Evropě. Jedna z takovýchto poboček leží v nizozemském Noordwijku. Toto dceřiné centrum se nazývá ESTEC – Evropské centrum pro vesmírný výzkum a technologie. Zde se rodí většina technických projektů z dílny ESA a uskutečňují se zde i všelijaké testy. Ovšem toto zařízení, jak jsem již zmiňoval, není jediné v Evropě. Dalším je například EAC – Evropské středisko pro výcvik astronautů, nacházející se v Kolíně nad Rýnem. V tomto středisku se vycvičují případní budoucí evropští astronauti, či se zkoumají možnosti vesmírné medicíny. Když už jsme u evropských astronautů, i Česká republika zde má svého zástupce. Je jím bojový pilot Aleš Svoboda, který byl minulý rok vybrán do záložního týmu evropských astronautů z více než 22 500 uchazečů. Jako host se objevil v pořadu České televize Hyde Park Civilizace moderovaném Danielem Stachem. Díl je dostupný na jejich internetových stránkách nebo přes červené tlačítko na televizích.

Česká republika je nemalým hráčem v oblasti vesmírného technologického vývoje. Stát, ale i nespočet českých soukromých firem se aktivně podílí na programu ESA a jejích dceřiných organizací. Jelikož je tedy ČR v tomto odvětví dosti znalá, připravuje se i ryze tuzemský projekt jménem CRYSA. Tento projekt, který vede firma OHB Czechspace, je zaměřen na vývoj materiálu odolávajícího extrémním teplotám až -270 °C (pro srovnání, absolutní nula je přibližně -273,15 °C). Zároveň firma na tomto projektu spolupracuje s vědci Akademie věd ČR. Je však partnerem i v mnoha dalších vesmírných projektech, jako je např. mise planetární obrany Hera pod záštitou agentury ESA.

Pokud tedy máte blízko k tématu vesmíru, či byste v budoucnu dokonce chtěli pracovat v tomto oboru, můžete se pokusit ucházet o místo nejen v ESA, ale i v naší zemi, kde máme plnou náruč příležitostí. Nabídka je opravdu široká - programování satelitů, astrofyzika, vývoj vesmírných dalekohledů… Všechno máme. Teď nám tedy nezbývá nic jiného než si vybrat, neotálet a pustit se do toho rovnou po hlavě.

Článek opět ukončím citátem jednoho vesmírného velikána – Stephena W. Hawkinga:
„Pokud se mi podařilo nějak přispět k našemu pochopení vesmíru, jsem šťastný.“

IT doupě

Jak na… Pohyb kamery v Unity

Pokud jste už někdy dělali v Unity, určitě jste potřebovali najít nějaký skript pro ovládání pohybu hráče nebo kamery. Ze svých zkušeností vím, že spousta z nich nikdy pořádně nefungovala a pokud ano, dělaly něco úplně jiného, než jsem chtěl. Proto jsem se kvůli svému vlastnímu projektu rozhodl takový skript napsat a v tomto čísle vám ukážu, jak ho můžete implementovat taky a nebo si konečně vytvořit svůj vlastní.

Snažil jsem se o to, aby kamera fungovala co nejpodobněji té v editoru, takže pomocí WASD se hýbe, kolečkem myši se jezdí nahoru a dolů a pokud podržíte pravé tlačítko myši, můžete se otáčet. Otevřete si nový Unity projekt a pokud je prázdný, ideálně do něj přidejte nějaký objekt, abyste si ověřili, že nestojíte na místě. Na kameru přidejte rigidbody, v Constraints zmrazte všechny osy rotace (aby se nepřekulila), hmotnost nastavte na 1x10^-3 (čím větší tím pomalejší) a tření na 10 (čím menší tím déle se hýbe). Pokud nechcete, aby kamera létala skrz terén, změňte detekci kolizí na Continuos Dynamic.

Teď teprve začíná legrace, bude potřeba spousta vektorů. Ale není to nic těžkého, vektory jsou vlastně jen směr, kterým se bude objekt posouvat. Jeden si hned založíme, na X bude, zda jsme zmáčkli W nebo S (1 nebo -1) a na Z totéž, ale s A a D. Celé to vynásobíme rychlostí kamery, to samotné by ale k pohybu nestačilo, jezdili bychom totiž jen po hlavních osách světa. Abychom se pohybovali tím směrem, kterým se díváme, vytvoříme ještě jednu proměnnou obsahující rotaci kamery. To vše nakonec přidáme pomocí quaternionu (není v mých silách vysvětlit, jak to funguje, stačí vědět, že to popisuje rotaci objektu), který hlavní osy otočí do úhlu, kterým se objekt dívá, vynásobíme to směrem a rychlostí a uděláme z toho sílu, kterou kameru odpinkneme.

Doufám, že jste ještě neusnuli, tohle byly jenom 3 řádky kódu. Další na řadě je zoom, který bude kamerou hýbat nahoru a dolů. Tentokrát použijeme AddRelativeForce(), který veškeré úhly nastaví za nás a nám tak stačí jen vynásobit vektor reprezentující směr vpřed časem mezi aktuálním a předešlým snímkem, rychlostí zoomu a samozřejmě tím, jak moc se posunulo kolečko myši. Pokud bychom tuto metodu použili u pohybu kamery, sice bychom nemuseli řešit žádnou rotaci, pak by se ale místo po rovině objekt pohyboval v prostoru a to by hráčům docela ztížilo ovládání.

Poslední nám zbývá otáčení kamery. Tady je nejtěžší zapamatovat si, která osa myši značí kterou souřadnici – osa X jde vertikálně, osa Y horizontálně a aby toho nebylo málo, je invertovaná, takže ji je potřeba znegovat. Pak už jen vezmeme rotaci kamery a přičteme k ní, o kolik jsme ji otočili.

Teď už jen stačí “nacpat” všechny tři části do Update() metody a relativně jednoduchý script na ovládání kamery je na světě. Pokud jste něčemu nerozuměli, nemusíte se tím trápit – když jsem kód poprvé před rokem psal, trvalo mi 3 dny než jsem ho zprovoznil a ani teď pro mě nebylo jednoduché zjistit, co to vlastně dělá. To je pro tento měsíc všechno a jak říká pan profesor Baránek: hlavně experimentujte.

Výtisk:
Vážení čtenáři, pokud by některý z vás měl zájem o kompletní knihu Ledová past (232 str.) dejte mi vědět na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. . Cena jednoho výtisku je 280 Kč. Orientační termín dodání knih je polovina dubna.

Ledová past

Kapitola 2 - Na hranicích - pokračování

Zmáčknul spoušť. Raketa byla odpálena. Prolétla vzduchem a zasáhla. Exploze zvedla kolem robota velké množství prachu. Kov zařinčel. Střelba znovu ustala. Simon se zvednul. Že by to fungovalo? Jako odpověď se znovu začalo ozývat hučení zbraně. Všichni se instinktivně skrčili. Děsivá střelba opět zachvátila bojiště. Simon byl zoufalý, co teď? Opatrně nahlédnul přes několik děr v bednách. Na robotově masivním pancíři bylo kromě dvou malých proražených částí jen mnoho promáčklin. Proražené části byly pro tuto vzdálenost dost malé, voják by je neměl šanci trefit. Museli by počkat, až přijde blíž. Kdyby se do odkrytých míst trefili, mohli by doufat, že poškodí obvody a robota vyřadí. Nejlepší by bylo, kdyby se povedlo zasáhnout jádro. Robot byl pomalý, uplynulo spoustu času. Teď už byl jen dvacet metrů od zákopu. Kulomet se neustále točil a vystřílel už nespočet kulek, které vojáky přišly draho. Několik se jich pokusilo zasáhnout nepřítele do hlavy.

Výsledek byl marný.
„Ústup za zadní barikády, nejdříve Henry, Steve, Leo a Adam, ostatní je budou krýt. Potom naopak.“
Určení vojáci začali ustupovat, snažili se nevyhlížet ze zákopu. Ostatní neúčinnou střelbou trefovali robota. Když první půlka oddílu přeběhla, mohli začít ustupovat ostatní. Robot náhle zrychlil. K jejich překvapení se objevil nad barikádou. Přetočil zbraň v rukou a kovovou částí zaútočil jako beranidlem. Zasáhl pytle s pískem, za nimiž stál voják. Nezastavily ho, obrovské kovové beranidlo muže odmrštilo několik metrů dozadu. Simon pokračoval v ústupu s ostatními. Výstřely se neustále odrážely od pancíře robota. Na bojiště také dorazili černí pěšáci, kteří byli oproti robotovi jako otravný hmyz. Několik jich padlo při vstupu do zákopu. Vojáci se zatím vzdát nehodlali. Robot seskočil do zákopu. Další útok beranidlem byl veden shora. Mike, na kterého byl směřován, se mu vyhnul jen o kousek. Kdyby tam zůstal, jeho hlavu by rozdrtil na kaši a tělo zarazil do země jako hřebík. Ocelové beranidlo se zabořilo do země, kde po něm zůstala velká díra. Mike vytasil podlouhlou naostřenou zbraň připomínající mačetu. Robotovy senzory zapátraly po okolí a pak vzduchem prosvištěl další útok. Byl znovu směřován na Mika. Kotoul ho před ním dostal do bezpečné vzdálenosti a vzápětí se pokusil robota zasáhnout mačetou do poškozených míst. Netrefil se. Bodnul do masivního hrudního pancíře a zbraň po něm lehce sklouzla.

Simon sledoval, jak se jeho kamarád vyhnul další smrtící ráně a zaútočil na robota. Všichni do nepřítele stříleli. To však bylo stejné, jako kdybyste při boji na pěšáka házeli tenisové míčky. Připadal si, že mu vůbec nic nedělají a Mikovi tak nepomohou. Robot si s nimi pohrával jako kočka s myší. Na zemi spatřil útočnou pušku se střepinovým bajonetem. Neváhal a popadl ji. Rozběhl se vstříc nepříteli. Do cesty mu vstoupil černý pěšák. Chtěl vystřelit, ale Simon mu bajonetem probodnul hlavu. Tělo robota se sesunulo na zem a hlava sjela z lesklého střepu. Obří dron přetočil kovovou palici zpět na kulomet. Hlavně se znovu začaly roztáčet. Simon musel robota oběhnout, protože útok do zadního krunýře neměl smysl. Skočil a zaútočil. Bajonet těsně minul proražený otvor a odrazil se. Robot se ohnal kulometem. Rozbil při tom několik beden a málem zlámal Simonovi žebra. Ten byl však na jeho útok připraven. Uskočil stranou, co nejvíce dokázal. Zatím se jim úspěšně dařilo obřího drona zaměstnat. Tahle hra však měla pravidla jako ruská ruleta. Pokud jste neměli dost štěstí, zemřeli jste. Další z vojáků popadl pušku padlého nepřítele a přidal se do boje. Ostatní zaměřili zbývající pěšáky. Robot začal střílet. Projektily létaly úplně všude. Několik zranilo jednoho z vojáků do ramene. Vyšel z toho ještě dobře. Simon znovu zaútočil. Bajonet vedl správným směrem přímo do odkrytého místa. Robot však náhle pootočil tělo a střep bajonetu se po dalším nárazu do pevné zbroje roztříštil na kousky. Dron blízké útočníky ignoroval a střílel po ostatních vojácích, kteří se od něj drželi dál. Podařilo se mu zasáhnout dalšího vojáka za pytli s pískem.

Mike několikrát zaútočil. Jeho útoky byly přesné, ale robot sebou neustále cukal při střelbě z kulometu. Všechny kulky se od zbroje odrazily. Robot je ignoroval, a to Mika štvalo víc než fakt, že mu jeho útoky nezpůsobují žádné škody. Další útok provedl zboku. Čepel prosvištěla vzduchem. Zasekla se do jednoho z míst, kde byl pancíř výbuchem rakety protlačený. Rychle ji z místa vytrhnul. Normální zbraň by po tomto útoku byla poškozena, Mikova však ne. Robot znovu otočil zbraň. Vzduchem prosvištělo ocelové beranidlo. Mike viděl, jak se k němu blíží, bylo už pozdě. Pokusil se uskočit. Kladivo mu z ruky vyrazilo zbraň a jeho srazilo na zem. Mike se při tom udeřil do hlavy. Uslyšel pískání. Zamotala se mu hlava, před očima se mu zamlžilo. Omdlel.

Simon viděl útok, který Mika stál zbraň a málem i život. Teď ležel na zemi a byl v bezvědomí. Pokud nezasáhne, další útok ho na zemi rozdrtí. Popadl Mikovu zbraň, která dopadla jen kus od něj. Robot byl otočen k němu a připravoval se Mika dorazit. Simon napřáhnul zbraň a do ruky nashromáždil všechnu energii, co v sobě měl...