Úvodník

V lednu minulého roku jsem se zamýšlel nad novoročními předsevzetími a jejich namnoze jepičím životem. Letos pojednám o něčem, co svým způsobem může být pro někoho novoročním předsevzetím, ale rozhodně by nemělo mít jepičí život. Tou činností není nic jiného než četba, a to ponejvíce četba krásné literatury neboli beletrie.

Nejspíš nebudu daleko od pravdy, když zveřejním pocit asi většiny lidí, že se jim v časech jejich pobytu na střední škole příliš nechtělo učit se do literatury všechna ta období a spisovatele, kteří byli s těmito epochami autorsky svázáni. Tím méně pak přehršel děl, která zmínění autoři sepsali. Jelikož však platí obecná zkušenost, že snáze přijímáme to, čemu jsme přišli na kloub, takříkajíc vzali jsme si za své, nabízí se nevyhnutelně logická úvaha, že cestu ke zvládnutí literárního učiva si můžeme velmi usnadnit, přečteme-li si od různých autorů z různých období jejich díla, vhlédneme tak jejich prostřednictvím do dané doby a tím také lépe pochopíme smýšlení a konání lidí oné doby, navíc si rozšíříme svou schopnost vnímat věci a děje v příčinných souvislostech.

Abychom se nenechali od četby odradit tím, že hned napoprvé sáhneme po knize, jejíž obsah je nad naše možnosti vnímání skutečnosti, což je dáno především věkem a našimi dosavadními zkušenostmi, musíme si vybrat knihu, jejíž obsah nás zaujme a v dané chvíli osloví. S výběrem knih krásné literatury je to podobné jako s výběrem klasické neboli vážné hudby. Pokud si nechceme dveře k jejímu plnohodnotnému vnímání uzavřít, poslechneme si ponejprv spíše Mozarta, Čajkovského nebo třeba Smetanu či Dvořáka, a Stravinského, Debussyho a další skladatele - řekněme trošku komplikovanější - si necháme na později, až si naše uši tomuto druhu hudby více přivyknou. Pak je dokonce šance, že se z nás stanou tzv. fajnšmekři a do budoucna si nenecháme ujít jedinou příležitost zavítat do koncertní síně. S výběrem správné knihy ve správný čas jsme na tom do značné míry stejně. A k tomu, abychom se neztratili v té přemíře děl, která se nám nabízejí, a k četbě si našli cestu, která nás bude trvale provázet celým naším životem, nám v naší současné situaci pomůže tzv. kánon děl povinné četby, z jehož nabídky si vybereme čtvrtinu děl, jež obsahuje. Je sestaven tak, aby díla v něm uvedená čtenářům umožnila nahlédnout do nejrůznějších epoch kulturního a společenského vývoje lidstva a i žánrově jsou vybrána tak, aby čtenáři mohli ochutnat jak z prózy, tak z poezie i dramatu.

Četbou knih totiž člověk čerpá nejen informace, ale zažívá i dějové napětí, rozvíjí svou představivost a v neposlední řadě obohacuje svou slovní zásobu, upevňuje si pravopis. Ne náhodou dnešní mladí lidé mnohdy ztrácejí ve svých písemných projevech schopnost tzv. logické návaznosti, protože na ně za všech stran útočí zkratkovitá zobrazení skutečnosti formou nejrůznějších klipů a hlavně se k nim všechno dostává v hotové, většinou filmové, podobě, čímž je zcela potlačena schopnost rozvoje vlastní fantazie a představivosti. Naši současnost ovládl spěch až chvat, zvykli jsme si všechno vyjadřovat ve zkratce, dokonce i vlastní životopis, který předkládáme svému zaměstnavateli a prezentujeme jím svou osobnost, již nemá charakter ucelené práce, ale smrskl se jen do jakýchsi odrážek, které jsou pouze heslovitými odpověďmi na konkrétní předtištěné otázky, bez nutnosti vtělit tyto odpovědi do srozumitelných a logicky sestavených vět. Adresát se tak sice dozví, jak se jmenujeme, kde bydlíme, co jsme vystudovali, případně kolika jazyky mluvíme a co nás baví, ale o charakteru naší osobnosti nezjistí takřka nic.

Proto nenechejme své duše okorat a vrhněme se do četby knih. Zvláště pak v právě probíhajícím zimním období, které je pro tuto činnost snad nejpříhodnější.

 -jo-

Trek v Cairngorms

Při návštěvě Skotska jsem se já a tři další vydali do nitra pohoří Cairngorms, konkrétně na horu Cairn Gorm. Čekali jsme pouhý výhled z vrcholku hory, nakonec se nám ale naskytla dechberoucí podívaná po celou dobu treku.

Již při příjezdu do střediska pod horou Cairn Gorm jsme byli ohromeni. Chvíli jsme nevěděli, kam jít, ovšem našli jsme si stezku, která nám nejvíce - alespoň zdánlivě - vyhovovala. Naše výprava se rozpůlila na dvě dvojce - jedna se rozhodla pro lanovku, druhá, jejíž součástí jsem byl, se vydala po rychlé přípravě směrem k vrcholu.

Ihned na začátku stezky jsem si všiml něčeho, co jsem právě na tak odlehlém místě nečekal. Cesta totiž byla celá vyložena kameny a navíc byla po bocích značena malými kamennými pyramidami. Po pár krocích strmě vzhůru se nám ale pomalu začal rýsovat pohled směrem do nížiny, odkud jsme přijeli. Výhled na malebnou skotskou krajinu nabízel několik jezer obklopených lesy a rašeliništi pokrytými vřesem. Při rozhlížení se po okolí jsem najednou spatřil útes, který mne zaskočil. Vypadal, jakoby byl oprýskaný vlnami moře a oceánským větrem. Nacházeli jsme se však několik desítek mil od břehů Severního moře.

Blížili jsme se k checkpointu, ve kterém končila dráha lanovky, a v jeho vnitřku se nacházela menší kavárna. Ještě před příchodem se však kromě nadmořské výšky zvedal i vítr. Čím výše jsme šli, tím bylo počasí nepříznivější. Nejen kolem vrcholku Cairn Gorm se totiž doslova točil dlouhý mrak. Po krátkém odpočinku jsme se vydali na cestu, konečně již na samotný vrchol hory, po níž je pojmenováno celé pohoří a národní park.

Jen pár metrů od checkpointu začínalo schodiště, jehož konec byl v nedohlednu. Po několika minutách silného větru a nespočtu schodů se nám podařilo dostat se na vrchol. Bohužel onen mrak, který jsem zmiňoval dříve, byl právě tam, kde se nachází finální pyramida stezky. Vidět jsme mohli maximálně na 50 metrů, drželi jsme se tak pro jistotu u sebe.

Nazpět z hory Cairn Gorm jsme zvolili jinou cestu, dá se říci okružní. Vedla přes hřeben hned vedle hory, a tak se zdál být sestup na mapě snadný. Jenže po strmém úseku cesty se před námi najednou otevřela obrovská louka končící propastí. Z protilehlého srázu propasti vyrůstala hora. Zprvu jsme váhali, zdali se máme vydat tam, kde ani není stezka, avšak zvědavost nás dohnala a rozhodli jsme se prozkoumat krajinu před námi.

Uprostřed pláně tekl malý potok, jehož černé břehy bily přímo do očí. V něm jsme spatřili jakousi žlutou vestu, doufali jsme, že ji jen někdo ztratil. Naštěstí tomu tak bylo. My jsme si však museli nyní dávat pozor, jelikož zdánlivě snadný terén se proměnil v hluboký mech a občasnou bažinu. Když se blížil začátek příkrého msvahu, objevil jsem v krajině jakousi mýtinku, asi 2 - 3 metry v průměru. Jelikož se rozléhala v mírné prohlubni, jako první mě napadlo, že ji mohl vytvořit nějaký impakt meteoritu. Avšak tuto myšlenku jsem ihned zavrhl, jelikož mýtinka byla zcela plochá. Mohlo jít také o strom, který nedlouho předtím musel být vytržen. To by samo o sobě mohlo dávat smysl, podkopává to však fakt, že v okruhu několika kilometrů se žádný jiný strom nenacházel.

Tu se však před námi otevřela dechberoucí scenérie. Místo, o kterém jsem si myslel, že je nějakou propastí, totiž bylo velkým horským jezerem. Stáli jsme na srázu, několik desítek metrů nad hladinou. K břehu jezera jsme se bohužel nemohli dostat, ale strávili jsme zde několik minut a kochali se okolím. Poté jsme se ale již museli pomalu vydat na zpáteční cestu.

Jelikož jsme nepočítali s tím, že bychom se takto odklonili od trasy, museli jsme najít pomocí mapy v telefonu stezku zpět. V nepříznivém počasí a téměř s nulovým signálem se mi však nedařilo určit naši polohu. Vydali jsme se tak zhruba tím směrem, kde by se měla nacházet naše původní stezka.

Jako první nás čekal příkrý kopec, na jehož vrcholu se nacházelo několik balvanů. Pod jedním z nich jsme si na chvíli sedli a rozdělali svačinu. Dokonce jsme při odpočinku spatřili jakéhosi živočicha, který však byl poměrně plachý a z dáli jsme ho nepoznali. Následně se však již před námi objevila naše stezka. Zavedla nás k úseku zvanému „Goat Trail“ (doslova Kozí stezka). Při sestupu jsme zde museli být náramně opatrní. Převýšení „trailu“ bylo totiž enormní, řekl bych, že sklon stezky se blížil pravému úhlu. Nicméně nabízela krásný pohled do údolí před námi, do něhož jsme právě mířili.

Vedle stezky se nacházel nádherný pahorek, pod kterým se mezi tisíci kameny rozprostírala dvě malá jezírka. Z nich šuměl podél stezky vedoucí již ke středisku malý potok. Kolem něj se rozléhala krásná planina, skoro jako vytržená z pohádky. Všude okolo vřes a jen šumění potůčku narušovalo jinak „ohlušující“ klid. Měl jsem pocit, jakoby právě na tomto místě kdysi stávala jakási osada, kterou obývali původní obyvatelé Skotské vysočiny. Zde však již končil náš trek a my jsme se vrátili zpět ke středisku, kde na nás už čekala druhá dvojice.

Velkolepost a klid celé oblasti mne ohromily. Když se zamyslím nad tím, že ono horské jezero jsme našli jen díky tomu, že mě můj parťák přemluvil, abychom sešli ze stezky, říkám si, co jsme na tom místě mohli vše najít, jen kdybychom měli více času. Prozkoumávání tohoto pohoří by určitě stálo za to.

Pohoří Cairngorms a vlastně celý stejnojmenný národní park nabízí mnoho míst, která má cenu navštívit. Vedle různých treků se zde nachází například malebné vesnice, ve kterých lze navštívit palírny světově známé skotské whisky. Pokud tedy rádi objevujete a cestujete, právě Skotsko by mělo být tím místem, do kterého zabodnete prst na mapě.

 - Ondřej Langer

BožeTECH 2023

Dne 22. 3. 2023 se na naší škole konala akce BožeTECH 2023 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. Poslední rozhovor byl proveden s naším studentem Martinem Kuráněm.

Martin Kuráň - O cestě do USA

Mohl by ses nám krátce představit?

Jsem studentem čtvrtého ročníku oboru elektrotechnika. Mimo školu se věnuji sportovnímu šermu.

Jak ses k cestě do Ameriky dostal?

Moje máma pracuje ve firmě Honeywell, která již třináctým rokem nabízí studijně zábavní program pro děti zaměstnanců v rozmezí od 16 do 18 let věku. Hlásil jsem se již minulý rok, to mě nevzali, ale letos to už vyšlo.

Jak probíhalo výběrové řízení?

Musel jsem vyplnit dotazník s otázkami typu, co by mi program dal, jak vidím svoji budoucnost a podobně. Ten se odevzdal a firma vybrala.

Do které části Spojených států jsi jel?

Byl jsem ve městě Huntsville ve státu Alabama.

Jak dlouho jsi na cestě strávil?

Celkově týden, samotný program byl na pět dní. Každý den byl zajímavý, byly i jiné zajímavé aktivity.

Mohl bys nám popsat, jak vypadal tvůj den?

Budíček byl většinou kolem šesté hodiny, měli jsme asi 20 minut na základní hygienu, poté nás odvedli na snídani. Následně nás rozdělili do týmů, které chodily po různých stanovištích. Každý den chodily týmy na jiná stanoviště v rámci US Space and Rocket center. To pořádá pro veřejnost takzvaný Space camp. Na bázi toho existuje také program Honeywell leadership challenge academy, kde jsou mimo jiné aktivity na budování leadershipu a kolektivu. Součástí byly například různé simulátory, například simulátor chůze na měsíci, simulátor přetížení, centrifuga, 3G simulátor, mnohé letecké simulátory, například jsem trávil asi čtyři a půl hodiny na simulátoru stíhačky F-15. Zajímavý byl simulátor vesmírné mise, kde se tým rozdělí na tři části. Čtyři účastníci plnili úkoly v modulu ISS, čtyři byli v raketoplánu a zbytek byl v řídícím středisku. Byl vždy velitel řídícího střediska, dále velitel a asistent pro ISS.

Kdo s tebou jel? Měl jsi na cestě někoho známého?

Jelo se mnou pět lidí z Olomouce, ale s těmi jsme se poznal až na letišti. Jinak ne. Z České republiky to byli celkem tři z Brna, jeden z Prahy a šest z Olomouce. Do deseti týmů bylo rozděleno 160 lidí z celého světa.

Měl jsi čas na to, aby ses podíval do města a podobně?

Vůbec ne. Byli jsme prakticky celou dobu zavření v kempu, pořád nás musel někdo hlídat. Pořád jsme byli pod dozorem člověka, kterému říkali crew trainer, ten nás vodil po těch atrakcích, simulátorech a podobně, toho jsme se museli pořád držet. Hlavně asi proto, že tam byli i mladší účastníci.

Objevil jsi nějaké nové jídlo, které jsi odtud neznal?

Moc ne, protože jsem v Americe byl už dříve a většinu jídel jsem znal. Překvapila mě rozmanitost jídel, kdy jsme na obědy a večeře měli prakticky jenom hamburgery. Přezdívá se tomu hamburgerová dieta. Akorát k snídani jsme měli vajíčka, ale ne jako tady. Bylo to jako vajíčka na cukru.

Kdybys měl příští rok možnost jet znovu, jel bys?

Lákalo by mě si na těch stanovištích například zkusit jiné pozice, protože když jsme se kupříkladu rozdělili, už to tak zůstalo a ostatní si to nezkusili. Bylo na to poměrně málo času.

Která aktivita či pozice se ti líbila nejvíc?

Líbilo se mi všechno, ale nejzajímavější a nejvíce reálná byla aktivita s názvem accident command, kde nás opět rozdělili do částí. Jedna část byla SAR tým (Search and rescue), který má na starosti prohledávání sutin a trosek, hledání zraněných lidí a jejich zachraňování. Mě ustanovili kapitánem tohoto týmu, takže to bylo zajímavé, dvě a půl hodiny stresu. Pak tam byli medici, takže když jsme někoho našli a vyprostili, předali jsme ho medikům a ti jej odvezli do nemocnice. Dále tam byl tým logistiky, který měl přerozdělovat materiál mezi ostatní týmy a stůl velitelů, kde byl velitel celého zásahu, velitel SAR týmu, tedy můj přímý nadřízený, velitel mediků a velitel administrativy. Mělo to simulovat, že v městě bylo tornádo a zničilo celé nákupní středisko. Dostali jsme mapu prvního a druhého patra a měli jsme tam posílat tzv. dobrovolníky, kteří označovali zraněné páskami. Zelená znamená lehké poranění, žlutá středně těžké poranění, červená těžké poranění a černá smrt. Podle toho se pak rozděloval i materiál. Červení potřebovali nosítka, aby přežili transport, žlutým stačila ta vojenská nosítka. Trvalo asi půl hodiny, než jsme se naučili, kdo co potřebuje, potom už jsme to zvládali. Bylo stresující, ale zajímavé zkusit si, jak by se taková situace řešila, kdyby nastala.

Jaká byla možnost se procvičit v anglickém jazyce?

V týmu jsem měl poměrně dost Čechů, ale snažil jsem se mluvit spíš s těmi ostatními právě z toho důvodu, abych se procvičil v angličtině. Nejhorší dorozumění bylo s lidmi z Indie z důvodu jejich zvláštního přízvuku.

Jak probíhal poslední den? Byl nějaký ceremoniál?

Ano, byl ceremoniál s vyhlášením, kde každému týmu předali diplom za absolvování tohoto programu. Následně byl vyhlášen nejlepší tým dle počtu bodů, každá aktivita byla bodovaná. Vítězem se stal náš tým, což jsme nečekali. Následovala večeře, na kterou objednali šéfkuchaře z restaurace, takže poslední večeři nebyly hamburgery. Potom byla party, na kterou byl objednán DJ. Další den už jsme se vydali na cestu domů.

Měli jste proplacené letenky?

Honeywell platil celý program, ubytování, jídlo a polovinu ceny za letenky.

Jak dlouho jste letěli?

Celkově asi 20 hodin. Letěli jsme s dvěma přestupy, ve Frankfurtu a ve Washingtonu.

Myslíš, že ti tato zkušenost pomůže v pracovním životě?

Rozhodně mi pomůže při práci v týmu. Bylo tam dost aktivit na stmelování týmu a práci v týmu. Pomůže mi zkušenost se spoluprací s lidmi z celého světa, které jsem předtím neznal. Například ten accident command mi pravděpodobně pomůže v klidu řešit stres vyvolávající krizové situace, v simulaci stíhačky jsem zase musel v krátké chvíli vyhodnotit mnoho faktorů a na jejich základě se rozhodnout. Jiné aktivity mi zase pomohly se zlepšit ve vysvětlení svého nápadu nebo návrhu různými způsoby například i pro člověka mimo daný obor.

Jaký zážitek ti nejvíc utkvěl v hlavě?

Asi nelze říci jeden konkrétní zážitek, líbil se mi celý kemp.

Získal jsi nějaké kontakty?

Ano, s některými z týmu si doteď píšu. Byla to dobrá možnost poznat lidi z jiných kultur, v tomto ohledu to bylo velice zajímavé.

Říkal jsi, že jsi už předtím v Americe byl. Kdy a při jaké příležitosti?

Byli jsme tam tři roky zpět na vánoce, protože tam máme rodinu. Je to v Indianě, blízko Chicaga. Asi tři hodiny cesty, což je v Americe málo.

Jak ses vyrovnal s časovým posunem?

Cestou tam to nevadí, protože těch devět hodin navíc, co tam je, člověk většinou vydrží a jde spát normálně večer. Zpátky to působí prakticky obráceně, protože člověk by musel vydržet ještě o den déle, aby šel spát u nás večer. Já jsem byl celou cestu zpět vzhůru. Bylo to zajímavé, protože jsme se vraceli v sobotu a já jsem v neděli měl turnaj v Teplicích. Po příjezdu jsem strávil doma asi dvacet minut, odhodil jsem kufr, vzal jsem sportovní věci, pojedl a jel na turnaj, takže jsem spal až v Teplicích na hotelu. Na turnaji první zápasy docela šly, protože jsem v sobě měl asi čtyři kávy, ale později se ta únava začala projevovat. Poslední zápas jsem vedl 8:4, ale prohrál jsem 15:9. Člověk při takové únavě přestává vnímat a ovládat své tělo. Ale body do žebříčku turnaj samozřejmě přinesl.

 Tímto naše redakce děkuje Martinu Kuráňovi. Rozhovor vedl a zapsal Jakub Křížan.

IT doupě

Jak funguje Internet - VLAN

Zdravím vás u dalšího dílu této internetové ságy, kterou jsem napsal už v prosinci ale někdo nejmenovaný ji zapomněl dát na web. Má dojná kráva jménem Sítě stále nevyschla a ba naopak se zdá, že je větší, než jsem si myslel. Dnes si ukážeme jednu z nejdůležitějších věcí, co budete jako správce sítě potřebovat, a to konkrétně segmentaci sítě nikoliv podle lokace (jako to normálně dělají routery a switche), ale podle funkce.

Dejme si příklad. Máme třípatrovou firmu a v ní několik oddělení, z nichž každé by mělo mít svoji vlastní síť. Proč neudělat jen jednu síť, ptáte se? Už jen z toho důvodu, že každé zařízení jednou za čas pošle všem ostatním na síti broadcast, a kdyby takových bylo více, celá síť by se ucpala. Můžeme tedy zkusit více sítí a použít routery - ani to není úplně ideální. Routery jsou drahé, ale hlavně spojit například část oddělení z prvního a část ze třetího patra bude logisticky docela náročné a dlouhodobě neudržitelné řešení. Je tu ale ještě jedna možnost.

VLAN je schopná vyřešit všechny naše stávající problémy. Funguje na té nejnižší vrstvě, takže nám k její funkci stačí obyčejný switch, jednoduše se škáluje, je bezpečná (komunikovat mohou jen uživatelé se stejnou VLAN, o „interVLAN“ se zmíním později) a hlavně není závislá na lokaci - i přes to, že je každá z jiné sítě, mohou z prvního až třeba do stého patra putovat všechny současně na jednom kabelu.

To, z jaké VLAN frame pochází, zjistí switch podle jeho hlavičky. V praxi se používají ty s ID od jedné do tisíce, i když ta první bývá často nastavená jako defaultní pro všechny sítě. Kromě toho je v hlavičce i priorita, používaná hlavně u hlasových komunikací. Pro každý port switche se dá nastavit konkrétní VLAN (access port), a podle toho potom daný frame přesměruje. To platí i pro broadcasty, které konečně nezahltí celou síť.

S jedním switchem je nastavení celkem snadné. Pokud se ale chce dostat do sítě, kde je stejná VLAN, ale úplně jiný switch než ten váš, musíte vytvořit trunk. Tak se označuje spojení mezi dvěma switchi/routerem, které funguje jako bílá listina a můžete na něm nastavit, která VLAN projde a která se od tohoto switche nehne ani na krok.

A tímto se dostáváme k poslednímu problému. Doteď totiž nemohly různé VLAN komunikovat mezi sebou, protože je switch nepustil. Tady už potřebujeme podporu IP adres a zároveň zajistit, že všechna zařízení ve stejné VLAN mají stejnou IP sítě. Nejstarší z metod pro interVLAN routing používá pro směrování router, do kterého vede z každé VLAN jeden kabel. Protože je ale fyzických portů na routeru jako šafránu, tato metoda se prakticky nepoužívá. Mnohem efektivnější je tzv. Router-on-a-Stick, který získal své jméno díky tomu, že je v diagramech na okraji. Místo fyzických portů používá ty virtuální (subinterface), z nichž každý může mít jinou ip adresu. K routeru tak stačí jeden jediný kabel a on už vše přesměruje. Poslední dobou se ale velice uchytily Layer 3 Switche, které oproti těm normálním zvládají i IP adresy a protože je čtou hardwarově, jsou dokonce rychlejší než samotný router.

Tak, a za mě nejtěžší problematiku z celého CCNA máte za sebou. Nicméně pro správné pochopení je třeba také praxe. K té se dostanete, pokud úspěšně splníte CCNA1 a zapíšete se do dvojky. Tam se naučíte nejen vše možné i nemožné o VLAN, ale i o STP, Etherchannelech, DHCP, FHRP, WLAN a dalších. Umělá inteligence sice pomalu nahrazuje programování, ale správu sítě jen tak neovládne. Informatice Zdar!

 - Jan Dlabaja, 3L

Pranostiky na prosinec

• Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.
• Mokrý leden - prázdné sudy - neurodí se vína.
• Mlhavý leden - mokré jaro.
• Roste den, roste i zima.
• Leden studený, duben zelený.
• Neudrží leden, neudrží ani jeden.
• Ryje-li krtek v lednu, končí zima v květnu.
• V lednu moc sněhu, v červnu moc sena.

Ztráty a nálezy

V lednu čeká na svého majitele v kanceláři pánské sako šedé barvy.

Zároveň opět připomínáme, že veškeré věci, které ve škole naleznete, odevzdejte prosím v kanceláři. Ti, kteří svou ztracenou věc hledají, se k ní právě v kanceláři nejsnáze dostanou.

Elektronka tímto děkuje všem poctivým nálezcům.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John

Úvodník

V posledních letech se stalo již pravidlem, že sníh nepřichází s Martinem již 11. listopadu a i v prosinci jsme jej vyhlíželi marně. My dospělí, hlavně ti bydlící ve městě, jsme se z této skutečnosti spíše radovali, protože automobilisté nemusejí shrnovat sníh ze svých plechových miláčků a ani starším lidem nehrozí pád na mnohdy neudržovaných chodnících. Absenci sněhu ovšem úkorně vnímají děti, protože k dětství a prosinci patří sáňkování, bobování a bruslení. To posledně jmenované zmizelo z veřejných prostranství právě z důvodů na tuto dobu nezvykle vysokých teplot, protože dobám, kdy jsme si na hřišti mezi domy vytvořili ledovou plochu, která vydržela po celou zimu a byla tak zdrojem nejen obyčejného bruslení, ale i urputných hokejových zápasů, již dávno odzvonilo, a tato činnost byla delegována do prostor zimních stadionů, kam lze ovšem jít jen v omezeném čase a už vůbec ne zadarmo.

Je proto vítanou změnou, že letos sníh zavítal v prosinci i do nížin a děti se tak mohou do sytosti oddávat sáňkování a bobování alespoň na uměle vytvořených vyvýšeninách dětských hřišť. Skutečnost, že letos máme v tuto dobu sníh, napomáhá také vytvořit mnohem lepší kulisu tradičním vánočním trhům, které mnozí obyvatelé Olomouce každoročně netrpělivě vyhlížejí. Letošních 130 stánků, z toho 15 nabízejících oblíbený punč, k tomu nazdobený strom s poetickým jménem Bambulín a četná vystoupení nejrůznějších účinkujících na pódiu vytvářejí tu pravou atmosféru pro setkávání lidí právě třeba při konzumaci punče a těm, kteří ještě nemají nakoupené dárky, umožňují tento nedostatek vyřešit. Zajímavé přitom je, že nám Olomoučanům již tyto trhy připadají tak nějak samozřejmé a mnohdy se vydáváme na výlety za trhy do Prahy či Vídně, ale stejně tak jiným lidem z jiných měst i zemí přijdou právě ty naše vánoční trhy velmi atraktivní, a proto poměrně v hojném počtu podnikají výlety právě sem k nám do Olomouce, aby si užili nejen trhy samotné, ale i naše město, které má opravdu co nabídnout a vůbec není náhodou, že se Olomouci říká malá Praha. Velikost našeho města je příznivě nakloněna možnosti zhlédnout jen několik kroků od trhů samotných většinu našich kulturních památek, kostelů a také zavítat do mnoha útulných restaurací, kterých je tu rovněž dost. V tomto čase na naše trhy zavítá až 70 tisíc návštěvníků, což je více než dvě třetiny obyvatel Olomouce, když nebudeme počítat studenty Univerzity Palackého.

Prosincový úvodník roku 2021 jsem už vánočním svátkům a všemu, co je s nimi spojeno, věnoval, a tak si jeho znění můžete vyhledat v našem přehledu všech již vydaných čísel Elektronky na našem školním webu. Protože se nechci opakovat, omezím se tedy jen na přání klidného prožití těch snad nejkrásnějších svátků v roce a také přání všeho nejlepšího do roku následujícího. Vychutnejte si plnými doušky všechno to, co Vánoce přinášejí, během prázdnin načerpejte nové síly do všeho, co budete muset v roce 2024 zvládnout a hlavně zůstávejte zdrávi. To vám přeje celá redakce Elektronky online.

 -jo-

Shrnutí traileru Grand Theft Auto VI

Ne, sen to (už) není. Upoutávka na nový díl herní série Grand Theft Auto je venku. To nemůže tedy ujít bez povšimnutí, a tak si v tomto čísle Elektronky shrneme to nejdůležitější a nejzajímavější, co jsme se z nové ukázky dozvěděli.

První oficiální oznámení od Rockstar Games jsme dostali v listopadu. Tehdy samotný prezident studia Sam Houser přes jejich sociální sítě a stránky uvedl, že „na začátku prosince zveřejníme první trailer na nové Grand Theft Auto“. Následně 1. prosince Rockstar vypustil artwork s datem a časem vydání „Traileru 1“. Nebylo by to ale oznámení bez úniků. Ten největší přišel několik hodin před oficiálním vydáním, kdy na internetu koloval celý trailer v horší kvalitě. Studiu tedy poté nezbývalo nic jiného, než upoutávku 5. prosince zveřejnit o 15 hodin dříve. Nyní však již na samotný trailer, jímž začíná revoluce ve videoherním světě.

Western na steroidech

Hned v prvních okamžicích videa můžeme vidět široký záběr na část mapy. Pozornost se však přenáší na osvětlení a grafiku samotnou, která se blíží realitě. Tímto je Rockstar Games v posledních letech velice proslulé - jejich předešlá hra, Red Dead Redemption 2 se zasazením na Divokém západě, posunula hranice videoherních vizuálů již v roce 2018. A to dokonce na staré generaci konzolí (Playstation 4 a Xbox One). Tehdy Rockstar ukázal a potvrdil, že právě oni jsou těmi, kteří dominují hernímu průmyslu.

K tomu přispívá i fakt, že prostě umí dělat trailery a grafika v nich není daleko od finální verze. Není tedy pochyb, že při vydání bude GTA VI vypadat alespoň tak famózně, jak nám to naservírovali v průběhu celého traileru.

V hlavní roli...

Na začátku upoutávky se též setkáváme s hlavní protagonistkou hry jménem Lucia. Potvrzují se tím tak dřívější leaky, které ukazovaly ženskou hratelnou postavu. Dále se nám zde naskýtá i vhled do jejího příběhu. Odhaluje nám totiž, že se budeme muset pravděpodobně vypořádat s vězením, ve kterém je Lucia zavřena. Jak, o tom můžeme zatím jen spekulovat.

Jisté však je, že na celé dobrodružství nebudeme jen my a Lucia. Druhý protagonista, který byl rovněž předpovězen úniky, je Luciin parťák/přítel Jason. V traileru však není jeho jméno přímo uvedeno. Víme jen, že ve hře bude. Dle leaků jakožto druhá hratelná postava.

Návrat k jistotě

Zasazení hry bylo po mnoho let spekulované. Nikdo nevěděl, jestli vývojáři vytvoří zcela novou lokaci, či se vrátíme na některé z dobře známých míst. Rockstar si vybral onu druhou možnost. Vracíme se do Vice City.

Nebude to však Vice City, jak jej známe. Město bude zasazeno do státu Leonida, kde se budou nacházet nejenom města, ale i příroda, podobně jako v minulém díle. Jako ukázku rozmanité přírody jsme v traileru mohli spatřit například bažiny s plameňáky. Celá mapa tak vlastně bude jakousi napodobeninou amerického státu Florida.

Vstupte!

Uniknout nám nemůže ani počet míst, která se v traileru objevila. Nejzajímavější jsou však samotné budovy. Na záběrech lze například vidět, jak v oknech bytovek svítí televize. Přitakává to tedy spekluacím, že okolo 70 % budov má být volně hráčům přístupno.

To souvisí taktéž s počtem aktivit, kterých se budeme moci ve hře zúčastnit. Trailer nás tak zavedl do jednoho z nočních klubů či naopak na závody monstertrucků v bahně.

Šílený Instagram

Pro ty z vás, kteří rádi scrollují na sociálních sítích, mám dobrou zprávu. I vývojáři z Rockstaru jdou s dobou, a tak ukázali v upoutávce příspěvky z herní sociální sítě. Pokud to tedy nepřipravili pouze pro trailer, budeme moci užívat sociálních sítí i v novém GTA.

V ukázaných příspěvcích můžeme vidět události, které se doopravdy staly v našem reálném světě. Jde například o muže bojujícího s krokodýlem v bazéně nebo o ženu twerkující na střeše jedoucího auta. Celý koncept vypadá jako skvělé zpestření hry. Doufejme, že se nakonec objeví i v samotné hře.

V době psaní článku měl trailer na nové GTA již více než 140 milionů zhlédnutí na platformě YouTube. To ukazuje, jak moc očekávaný tento nový díl je. Přinese bezpochyby revoluční změny ve světě videoher, jak už v hratelnosti nebo v grafice.

Každopádně si budeme muset ještě chvíli počkat. Na konci traileru nám je totiž oznámeno, že se hra skutečně bude jmenovat GTA VI, ale také, že by měla vyjít až v roce 2025. Nevíme, jestli jenom na konzole, jak je to Rockstar Games zvyklé dělat, anebo rovnou i na PC. Čekání nám však může zkrátit GTA Online, které nejenže je stále v provozu, ale nedávno pro něj vyšel i nový update přidávající další obsah do již tak rozsáhlého arzenálu aktivit.

Zaujal Vás článek? Podívejte se na můj profil na platformě Seznam Médium, kde pravidelně vydávám svoje články na téma vesmíru, ale i mimořádné speciály, jako byl právě tento, v rámci projektu Astromos.

Děkuji a přeji poklidné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok.

 - Ondřej Langer

BožeTECH 2023

Dne 22. 3. 2023 se na naší škole konala akce BožeTECH 2023 - odborné přednášky našich bývalých absolventů působících v našich partnerských firmách. Postupně vám budeme přinášet rozhovory s nimi, jak jsme je uskutečnili během této akce. V tomto čísle Elektronky si můžete přečíst rozhovor Jiřím Lupačem.

Adam Kocian - Circularo

Vy jste absolvoval v roce 2020, jaký obor jste na škole studoval?

Studoval jsem technické lyceum na střední škole a pokračoval jsem na přírodovědeckou fakultu na informatiku.

V čem vám studium pomohlo vzhledem k zaměstnání?

Angličtina. To je opravdu alfa a omega, bez toho se dnes nedá pracovat. Dále prezentační dovednosti, každou chvíli něco prezentujeme. V tom mi pomohly například seminární či dlouhodobá maturitní práce. Také například práce ve stresu, kdy třeba máme do druhého dne něco odevzdávat.

Na jaké pozici pracujete?

Jsem „project delivery specialist“. To znamená, že když si zákazník objedná produkt, já jej nastavuji. V podstatě technická podpora, ale ještě před tím, než se zařízení spustí.

Máte nějakou vizi dalšího kariérního postupu v rámci firmy?

V naší firmě je to občas trochu složitější, protože všichni dělají všechno. Ale ten doručovací tým bych jednou rád řídil, až jej bude tvořit více lidí než já a jeden člověk, co nedávno nastoupil.

O jak velkou firmu jde?

Je to v podstatě startup, v České republice máme kolem třiceti lidí.

Vaše firma nemá velké zastoupení na sociálních sítích. Proč?

Protože náš marketingový tým čítá tři lidi a zatím nikdo nemá čas se tím pořádně zabývat. My děláme digitální podpisy, což je oblast, která se velice rychle rozvíjí, takže na marketing opravdu nikdo nemá čas. Zakázek je hodně a z vlastní zkušenosti mohu říct, že jsme rádi, když stíháme práci. Druhý důvod je ten, že máme velké zastoupení v Saúdské Arábii a v Dubaji, takže případná marketingová aktivita je směřována spíš tímto směrem.

Myslíte si, že by se měl v rámci měsíců rozrůst marketingový tým? Je to pro růst firmy důležité?

Určitě. Už se rozrůstá, je to v pohybu, možná to už za měsíc bude vypadat jinak. My jsme teď po kompletní změně značky, takže posun nastává. Ale určitě zastávám názor, že marketing je u nás dost zásadní.

Jak dlouho je firma na trhu?

Firma byla založena kolem roku 2012, na trhu vystupuje od roku 2014.

Myslíte si, že je vaše pozice nenahraditelná? Máte pocit stability práce?

Kdybych odešel nebo by mě vyhodili, firma by se prakticky zastavila, protože jsem na své pozici jediný. Dřív to byly dvě různé pozice, dnes je to jedna. V současné situaci ve firmě není mnoho lidí, kteří by mě mohli nahradit. Náš vedoucí propaguje ChatGPT (umělou inteligenci), ale nemyslím si, že by mě to v blízké době mohlo nahradit.

Jak se dále rozvíjíte? Doplňujete si nějak vzdělání? Co děláte pro to, abyste mohl být jednou šéf?

Studuji vysokou školu. Po škole jsem šel na informatiku, to mě nebavilo, takže jsem skončil po jednom roce a vyhledal tuto práci. Později jsem se vrátil na dálkové studium, protože bez titulu to sice jde, ale těžko. V budoucnu možná přichází v úvahu nějaký certifikát hlavně na anglický jazyk.

Co byste doporučil studentům, kteří si budou hledat práci? Je pro ně nějaká zajímavá možnost ve vaší firmě?

V naší firmě se očekává znalost anglického jazyka. Jsme IT firma, takže určitě předpokládáme nějaké základní povědomí o aktuálním stavu tohoto oboru. Mzdové ohodnocení je v naší firmě podle mého názoru více než příznivé, hlavně proto, že náš CEO sídlí v Austrálii a jsme placeni jako mezinárodní firma, takže i brigádníci si přijdou na více, než je průměr v této zemi.

 Tímto naše redakce děkuje Adamu Kocianovi. Rozhovor vedl a zapsal Jakub Křížan.

Ledová past

Kapitola 3 - rekruti - pokračování

Ke shromaždišti východu Gama se dostavilo několik lidí. Všichni byli oblečeni ve špinavých a otrhaných kabátech, bundách a vestách, aby se mohli infiltrovat do tábora a v hlídkách nevzbuzovali pozornost. Sam a Tom byli mezi nimi. Všichni kontrolovali své vybavení. Nemohli mít žádné velké zbraně, pouze nože a pistole. Tom zkontroloval zásobník a zbraň si schoval za opasek pod bundu. Jednalo se konkrétně o pistoli GLOCK 17. Také zkontroloval dva kouřové granáty zavěšené z vnitřní strany bundy. Sam dal do kapsy své hackerské zařízení.

Zatímco se připravovali, přišel k nim muž v šedé vestě. Byl to Carl, jeden z agentů, kteří je doprovázeli přes bluetooth zařízení, které měli při infiltraci v uchu. Carl měl krátké ulízané černé vlasy a knír. Pod tenkým obočím se za hranatými brýlemi ukrývaly tmavě zelené oči. Na krku mu vystupoval velký ohryzek. Jako podpůrný agent pracoval už šestým rokem, a když se dostali do nějaké šlamastiky, dokázal je z ní dostat.
„Tady jsou, úplně nové,“ řekl a podal jim dva malé nepravidelné kužely pleťové barvy.
Sam oba převzal a během chvilky spároval se svým smarthackem. Jedno sluchátko si vložil do ucha, druhé předal Tomovi. Tom si ho také nasadil a několikrát zatřásl hlavou, aby se ujistil, že mu při akci z ucha nevypadne.
„Jako obvykle. Kontakt s vámi navážu, pouze pokud to bude nutné. Platí to tak oboustranně.“
Sam přikývnul.

Tom zašel za jedním mužem z infiltrační skupiny. Měl na rozdíl od ostatních šedočerný maskáčový plášť. Oči mu zakrývaly sluneční brýle. Jeho vlasy měly tmavě hnědou barvu a byly jako vrabčí hnízdo. Kontroloval si odstřelovací pušku. Leo byl velice dobrý odstřelovač. Když uviděl, že před ním stojí Tom, provedl pozdravné gesto.
„Tak co, Leo, jsi připraven,“ zeptal se Tom.
„Zase vám zachránit prdel a vodstřelit pár plechounů? No jasně že jo,“ zavtipkoval Leo.
„No, o tom jsem s tebou chtěl mluvit. Jdeme jen naverbovat rekruty. Dokud nevydám rozkaz k útoku nebo nebudeme v maléru, nestřílej.“
„Jasná páka Tome, nejsem přece žádnej mamlas,“ zasmál se Leo.
„Jo, já vím. Je to jen tak ze zvyku.“
Leo se naposledy hluboce zasmál a potom si na hlaveň nasadil dvoukomorovou úsťovou brzdu. Tom ho přátelsky poplácal po rameni a vrátil se k Samovi.
„Tak zlomte vaz,“ popřál jim ještě Carl.
Velké ocelové dveře se začaly s vrzáním otevírat. Červené výstražné světlo nad vchodem se rozsvítilo. Skupina se vydala ven. Světlo ze základny pronikající za jejich zády se ztenčovalo, až nakonec za doprovodu dunivého bouchnutí zmizelo úplně. Dveře se opět zavřely. Studené kanalizační chodby je vedly směrem k lidskému táboru. Paprsky svítilen pátraly po chátrajících, vlhkem prosáklých stěnách z cihel a hladině zkalené vody v korytu. Sam podal Tomovi malý nažloutlý papírek. Byl na něm seznam adres lidí, které měli navštívit. Místo obvyklých sedmi až deseti jich však bylo pouze pět.
„Tak málo?“ zeptal se nevěřícně.
„Ber to pozitivně, alespoň si je líp zapamatuješ.“
V reakci na to Sam naposledy list přejel pohledem, zmačkal a hodil do stoky.

Skupina po několika zatáčkách a křižovatkách zastavila. Cesta, po které šli, je dovedla ke slepé uličce. Její pravá stěna se pomalu hroutila, válelo se zde mnoho cihel a suti. Po levé straně vyčnívaly železné příčky. Z vrchu přes kanalizační poklici prosvítalo denní světlo. Jeden z mužů hbitě vyšplhal nahoru. Z kapsy vytáhl ruční periskop, protáhnul jej dírou v poklici a zadíval se do něj. Po chvíli ticha ostatním naznačil, že je vzduch čistý. Odstrčil poklici a vyhoupl se na povrch, další lidé jej následovali. Průlez je zavedl do úzké křižovatky mezi na sebe nalepenými domy. Válelo se zde mnoho odpadků, popelnic a hald papírů, na kterých spávali bezdomovci. Poslední člen, který vylezl, poklici nohou zašoupl na své místo. Teď byl čas se rozdělit.
„Jsme na místě,“ oznámil Tom Carlovi.
„Rozumím.“
Kývl na Sama a vydali se společně za nejbližší adresou ze seznamu. Lidé, kteří se na seznam dostali, většinou provedli nebo dlouhodobě prováděli něco proti Temnému řádu, a tak na sebe přitáhli pozornost odboje. Začali je sledovat agenti, a pokud vykazovali vhodné rysy, byla jim podána zcela dobrovolná nabídka. Nestávalo se však moc často, že by ji odmítali. Většina to brala jako poctu, vyhlídku na lepší život a také šanci, jak se pomstít. To poslední bylo rozhodně nejsilnějším důvodem

Volným krokem vyšli z úzké uličky. Všechny domy okolo byly dvoupatrové oprýskané krychle. Jejich stěny měly špinavě bílou barvu. Vandalové se na nich vyloženě vyřádili, byly posprejované mnoha nesmyslnými nápisy a obrazy. Jen málokdy se mezi nimi našlo něco slušného. Pohled na seřazené, stejně vyhlížející domy, připomínal Tomovi výhled na klony. Jejich jediným rozdílem byly nemoci, kterými trpěli v podobě grafitů. Na cestách i silnicích se povalovaly odpadky. U domů byly naskládané pneumatiky a vraky zrezlých aut dávno okradených o veškeré vnitřnosti. Na některých částech ulic byly zbytky domů, které zde stály před vytvořením tábora. Někdy celé zdi, jindy pouze hromady sutin, mezi kterými se míhaly shrbené postavy v otrhaných hadrech. Tomovi se zdálo, že celá zdejší společnost je pozoruje. Z otevřeného okna na ně nedůvěřivě shlížel stařík. U dveří jednoho domu se opíralo ušmudlané dítě. Na hlavě mělo naraženou čepici a pohrávalo si s řetízkem. Při pohledu na Tomovy hodinky se mu oči zableskly jako strace. Procházející shrbená stařena zamumlala nějaké prokletí. V temné uličce postávali tři kluci. Měli potrhané a špinavé oblečení, ulepené vlasy a obličeje jim hyzdily drobné šrámy. Každý v ruce držel improvizovanou zbraň, jeden baseballku, další rezavé ostří upevněné ke kovové tyči a třetí trubku. Z jejich očí sálala agresivita, kterou lidé často v tomto světě zakrývali strach. Ten totiž ukazoval, že jste slabí, a to nikdo v tomhle světě nechtěl. Slabí nikdy nežili moc dlouho. Ostatní je totiž najdou jako žralok cítící krev, zneužijí, postupně vysají jejich energii a nakonec rozcupují.

 - Jan Balošák

Pranostiky na prosinec

• Na Adama a Evu čekejte oblevu.
• Jitřní jasná a obloha čistá, úroda hojná příští rok jistá.
• Jasná noc o Štědrém dnu, mrazy lezou ke dnu.
• Na Štědrý den večer hvězdičky - ponesou vajíčka slepičky.
• Je-li bezoblačná noc před Štědrým večerem, značí to, že bude příznivé počasí v zimě a úrodný rok, prší-li nebo věje silný vítr, bude tomu naopak.
• Lepší vánoce třeskuté než tekuté.
• Mráz na Boží narození - zima se udrží bez proměny.
• Když vánoce obílí stromy sněhem, posype je jaro květem.
• Zelené vánoce - bílé velikonoce. Bílé vánoce - zelené velikonoce.
• Jsou-li vrby o vánocích plny rampouchů, bývají o velikonocích plny kočiček.
• Padá-li na Boží hod vánoční sníh, hodně obilí bude na polích.
• Když na Boží hod prší, sucho úrodu poruší.
• Chodí-li Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě.
• Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří.

Ztráty a nálezy

• Již před dvěma měsíci nalezené klíče a dvě mikiny si stále nikdo nevyzvedl.
• Nově na svého majitele čekají černá sluchátka („pecky“), která poctivý nálezce našel v pátek 1. 12. v učebně LP 1.

Obecně se již delší dobu ukazuje, že o nalezené věci, které je možno si vyzvednout v kanceláři školy, prakticky nikdo nejeví zájem, zatím co věci, které někdo ztratil a vypraví se pro ně do kanceláře, se zde nenacházejí. Z toho vyplývá apel Elektronky na všechny ty, kteří cokoli naleznou a nepatří jim to, aby poctivě nález odevzdali v kanceláři školy. Odměnou jim bude hřejivý pocit na duši za dobrý skutek.

Redakční rada: Jan Dlabaja, Jakub Křížan, Jan Balošák, Ondřej Langer

Webové zpracování: Daniel Hut

Jazykový dohled: Mgr. Oto John