Úvodník

Očekávaná první věta tohoto úvodníku by měla znít asi takto: Než jsme se nadáli, je tu konec prázdnin a s ním i začátek nového školního roku. Lidé nemají rádi, když jsou zklamáni ve svém očekávání, proto tuto úvodní větu ponechám beze změny a v duchu volné asociace myšlenek dám vzniknout dalším souvětím.

Když už jsem zmínil lidská očekávání, nedá mi, abych toto naději vzbuzující slovo dále nerozvinul. Očekávání nás provázejí stále a jsou obzvláště intenzivní, jsou-li spojena s nějakým začátkem. Pokud je tímto začátkem nový školní rok, bývají namnoze svázána s úspěšným zvládnutím tohoto časového úseku. Míra úspěšnosti zvládnutí studia je přímo závislá na tom, kolik úsilí daný žák probíranému učivu věnuje a také na jeho schopnosti učivo vůbec vnímat. Tato schopnost je zase určována dvěma faktory. Tím prvním, který prakticky nejsme schopni ovlivnit, je nadání, a tím druhým, který už prakticky ze sta procent ovlivnitelný je, je naše soustředěnost, píle a svědomitý přístup ke každodenní přípravě na vyučování. Že takový přístup zákonitě přinese ovoce, je nabíledni. Přesto se může stát - zvláště pak u žáků prvního ročníku, že i přes veškerou snahu látku se naučit, objeví se v portfoliu známek taková, která nevzbuzuje nadšení a může v dané chvíli působit tak trochu demotivačně. Bylo by ale chybou propadat beznaději. V těchto momentech je naopak třeba nechat si učivo vysvětlit a známku si opravit. Každý rok studia na naší škole je něčím specifický: v prvním ročníku se budete adaptovat na trošku jiný způsob výuky v porovnání s vašimi dosavadními zkušenostmi ze základní školy a můžete se těšit na lyžařský kurz. Ve druhém ročníku vám vaši systematickou přípravu lehce rozčeří taneční a navíc budete na jeho konci absolvovat tzv. minima z českého jazyka, angličtiny a některých odborných předmětů. Není to ovšem nic, čeho byste se měli děsit, pokud budete školu brát vážně a vaše příprava bude soustavná. Třetí ročník nabízí asi nejstabilnější prostředí pro zdárný průběh školního roku a lze během něj mnohé udělat už pro přípravu k maturitě, protože čtvrtý ročník - maturitní - je nejkratší a kromě nového učiva budete také intenzivně opakovat veškeré učivo, abyste pak tu vlastní maturitní zkoušku zvládli se ctí a bez zbytečného stresu.

Žáci druhého až čtvrtého ročníku už vědí, že právě čtou řádky úvodníku teprve před rokem znovuobnoveného školního časopisu Online Elektronka. Těm z prvního ročníku se tak dostává informace, že na naší škole takový časopis, na jehož obsahu se podílejí naši žáci, existuje a nic nebrání tomu, aby se i oni přidali k přispěvatelům do tohoto měsíčníku, mají-li potřebu se jakkoli literárně nebo populárně - vědecky vyjádřit. Tato pozvánka k rozšíření řad přispěvatelů do Elektronky platí samozřejmě kontinuálně pro všechny žáky naší školy. Pokud kdokoli k takovému bohulibému rozhodnutí dospěje, nechť se zastaví u mě v kabinetu (O. John - vedle učebny JU2).

Hodně úspěchů ve studiu a spoustu invence při tvorbě školního časopisu přeje do nového školního roku všem členům posádky VOŠ a SPŠE redakční rada Online Elektronky.

Památky zločinů komunismu aneb tipy na výlety

Ačkoliv letní a cestovatelská sezóna pomalu ale jistě končí, dovolím si v zářijovém čísle našeho školního časopisu Elektronka uvést dva tipy na místa, která návštěvníkům připomenou zbytečně vyhaslé životy v druhé polovině 20. století vinou totalitního komunistického režimu.

Muzeum železné opony Valtice

Jednou z pozoruhodností na jižní Moravě je kromě rozsáhlých vinohradů a nesčetných vinných sklepů také muzeum státní hranice ve Valticích, mapující především období mezi lety 1951 – 1989. Celá expozice je umístěna v bývalé služebně pohraniční stráže. Během prohlídky je možné vidět například uniformy pohraniční stráže a jejich vývoj, zbraně používané příslušníky pohraniční stáže nebo část opevnění s ostnatými dráty. Opomenuti nezůstávají ani mladí muži, kteří na hranicích strávili svou základní vojenskou službu. Mnozí z nich se už nevrátili domů, někteří zahynuli při pronásledování „narušitelů“, jiní situaci neunesli psychicky a spáchali sebevraždu.

Památník Vojna Lešetice

Dalším z míst připomínajících komunistickou tyranii je tzv. památník Vojna v obci Lešetice, blízko města Příbram ve středních Čechách. Jde o bývalý komunistický pracovní tábor, používaný zejména v 50. letech 20. století. Návštěvník během prohlídky uvidí místnosti, kde probíhal výslech vězňů, vězeňské ubytovny, vězeňskou ošetřovnu, vězeňský „kulturní dům“, kde byly vězňům po celou dobu pobytu k dispozici „vhodné“ knihy, pořady v televizi nebo třeba Rudé právo (prý hořelo dobře…). Zajímavým místem je tzv. korekce, podzemní bunkr bez přístupu světla, kde byli neposlušní nebo nepohodlní vězni zavřeni až po dobu 30 dní v kuse.

Tento památník je zároveň součástí Hornického muzea Příbram, které taktéž doporučuji, ačkoliv musím potenciální návštěvníky předem upozornit na vlastní zkušenost s podle mého názoru horší přehledností webových stránek, po jejichž nastudování za účelem tvorby alespoň hrubého časového plánu prohlídky této rozsáhlé expozice se mi v hlavě vybavila scénka Ivy Janžurové a Felixe Holzmanna „Včera, dnes a zítra.“ Tak se nenechte zmást…

Poslední výstřel anebo výstřel naslepo?

Vinnetou. Jen při pohledu na toto jméno si stále někteří z nás vybaví napínavé příběhy rudého hrdiny a jeho přítele Old Shatterhanda. I proto mnohé příznivce Karla Maye zaskočila zpráva, že německá veřejnoprávní televize ARD kvůli obvinění z rasismu již nadále nebude vysílat filmy se statečným náčelníkem Apačů.

Ne vždy se však dá věřit všemu, co je na internetu. Zastavení vysílání Vinnetoua nebylo rasově motivované, německé televizi jednoduše vypršela licence na vysílání těchto filmů. Původcem celého povyku se zdá být německý deník Bild, který celou situaci tak nějak přikrášlil. Bild chtěl pravděpodobně navázat na případ, kdy vydavatelství Ravensburger stáhlo z prodeje dvě dětské knížky, které podle kritiky woke aktivistů a extrémní levice „nevhodně nakládaly s kulturou původních obyvatel Severní Ameriky“. Ostře sepsuli i film „Der junge Häuptling Winnetou“ (Mladý náčelník Vinnetou), který měl v té době v Německu premiéru. Názory skutečných Indiánů se však již mírně liší. Někteří se přiklánějí ke kritice, druzí jsou naopak na straně Vinnetoua, ostatní o tom ani neví. Nutno podotknout, že tuto debatu o „rasové diskriminaci“ nezačali potomci Indiánů. A to je ten hlavní problém celého povyku. Nikdo se ve skutečnosti pořádně nedozvěděl, jaký postoj tedy k tomu mají samotní Indiáni. Vždyť se to týká jejich národa a ne nějakých aktivistů. Tito „aktivisté“ totiž dost možná ani neví, jak skuteční Indiáni vlastně žijí a žili. Opravdový názor Indiánů se tak pravděpodobně nikdy nedovíme.

Řada lidí, zejména těch samozvaných „bojovníků za rovnoprávnost“, si však neuvědomuje, že jak původní, tak i nové knížky o Vinnetouovi žádným způsobem nezesměšňují kulturu původních Severoameričanů. Kulturní reference zobrazované v těchto dílech jsou spíše jakýmsi náhledem, jak přibližně vypadaly (či stále vypadají) zvyky Indiánů. Například knihy od spisovatele Miloslava Stingla, slavného českého cestopisce, který procestoval celý svět a byl i čestným náčelníkem indiánského kmene Kikapú, dokazují, že přesto, že May v podstatě nikdy nevkročil na půdu Indiánů, nebyl tak daleko od pravdy - také bojovali za svoji vlastní půdu a byli krutí, také nosili různorodě zdobené oblečení a také kouřili „dýmku míru“. Ano, příběhy Vinnetoua jsou nějakým způsobem přikrášleny, avšak ne tak, aby výslovně urážely kulturu původních Severoameričanů, či je dokonce diskriminovaly. A i právě proto stále stojí za to si tato dobrodružství zhlédnout, nebo případně přečíst originální příběhy.

IT doupě

Rust – Rychlost céček a syntaxe podobná pythonu

Čím déle se zajímám o programování, tím častěji narážím na Rust – jazyk, který se prezentuje jako hybrid mezi „low levelem“ (vysoký výkon, těžká syntax a vlastní správa paměti) a „high levelem“ (paměť programu skenuje garbage collector, z toho vyplývá nižší výkon) a mimo to patří podle mého oblíbeného webu, kde kradu “zdrojáky”, mezi nejmilovanější jazyky. Dá se v něm psát vše, kernely a microcontrollery počínaje a aplikacemi a webem konče, a i to je zřejmě důvod, proč se říká, že v něm bude jednou přepsáno úplně vše. Proto jsem se jej rozhodl během prázdnin prozkoumat a tady vám předkládám výpis toho, co jsem o něm zjistil a proč byste mu možná také měli dát šanci.

Jednou z jasných výhod je bezpochyby rychlost. Zatímco většina vyšších jazyků používá pro uvolňování paměti garbage collector, který kód konstantně skenuje v pozadí a vše brzdí, Rust má díky vlastnictví a referencím přehled o všech proměnných a pokud se nějaká přestane využívat, uvolní ji. Sice je tímto postupem malinko obtížnější kód psát, protože vám jazyk nedovolí bez přemýšlení přesouvat proměnné z jednoho místa na druhé, stále je to ale lepší, než paměť uvolňovat manuálně nebo nějak omezovat výkon programu.

Dalším důležitým faktorem je bezpečnost. Jazyk je staticky typovaný, takže jsou typy proměnných kontrolovány už při kompilaci kódu a nestane se vám, že se pokusíte sečíst string s číslem (mluvím o tobě, javascripte). Když už jsme u té kompilace, kompilátor bude váš nejlepší kamarád. Nejen že kód nezkompiluje, pokud v něm uděláte jakoukoliv chybu, ale dokonce vám i napíše, jak ji opravit. V jazyku neexistuje nic jako null neboli prázdná hodnota a místo try/catch bloků můžete použít Result a chytat chyby daleko napřímo nebo s jejími adresami. Aby se kód zkompiloval, stačí kód zabalit do unsafe {} bloku a kompilátor vás nechá na pokoji.

I přesto, že je základní std knihovna docela ořezaná a spousta věcí v ní chybí, můžete si potřebné moduly (v Rustu se jim říká crates) přidat přes https://crates.io/. Je jich tu kolem 80 tisíc a denně přibývají nové.

Pokud jste to dočetli až sem, jistě vás zajímá, jak se k jazyku dostat. Je to jednoduché (možná až moc) – stáhněte si rustup z této stránky https://rustup.rs/ a po otevření terminálu stiskněte jedničku. Otevřete si VSCodium (nebo jiné preferované IDE) a do terminálu napište „cargo new jmeno_programu“. Někde v systému (patrně v domovské složce) se vám vytvoří nový rust projekt s předvygenerovanou šablonou. Nás bude zajímat složka src (místo pro zdrojáky) a soubor cargo.toml, který obsahuje informace o vašem projektu a kde pod [dependencies] můžete přidávat nové knihovny ve formátu název = "verze". Kód spustíte pomocí příkazu cargo run.

No, a to by bylo k Rustu vše. Mezi jeho největší problémy patří těžší syntax, která jazyk znepřístupňuje nováčkům, pouze částečná podpora globálních proměnných (koho by napadlo, že mohou být nebezpečné…) a taky posouvání a půjčování proměnných, kvůli čemu musíte změnit styl, kterým kód píšete. Nic z toho ale není tak strašné a jeho výhody, jako rychlost, bezpečnost, univerzálnost a použití na všech platformách tyto problémy zcela převažují. V dalším čísle vám ukážu, jak v něm napsat něco smysluplného a pokud už se nemůžete dočkat, čekání vám zkrátí maskot jazyka, kterého náš dvorní grafik Jerry nakreslil.